Žijeme v divném světě mezilidského pomlouvání a vzájemného štvaní. To, co prezident Masaryk označil jako nežádoucí Hulvátov, to se u nás prudce šíří a nabývá na ostrosti a brutalitě. Je zvláštní, že i „mainstreamové“ tažení nenávisti proti prezidentovi Zemanovi sílí. Přestože mu přibyla léta, přestože stůně. Naši „vybraní“ publicisté neznají zdvořilost a ohleduplnost ani k potřebnému prostému člověku, natož uctivost a respekt k hlavě státu. Přestože to je nejvyšší ústavní činitel státu.

Vývoj „Hulvátova“ v naší společnosti je vskutku zvláštní. A těžko pochopitelný. Není tomu dávno, co jeden mnohostranně angažovaný publicista předvedl pozoruhodnou proměnu od zdvořilosti k bezohledné hrubosti. Pamatuji si jej, jak pravidelně chodil na besedy s prezidentem Zemanem a jak na ně zdvořile reagoval. Pamatuji se také, jak ve svých projevech se opakovaně a kriticky zmiňoval o expředsedovi TOP O9. Jako by se zavázal nepřestajně si o něj brousit vtip a nesouhlas.

Nevím, co se stalo. Dnes ten horlivý mluvčí pravidelně s někdejším přívržencem pana Schwarzenberga se vší vážností a úctou diskutuje. Zato dává najevo nevraživý odstup od pana prezidenta. V těchto dnech se přímo posmívá protinákazovému zařízení chorého prezidenta a odsuzuje chování budoucích ministrů, kteří se dostavují k prezidentovi k vstupní diskusi před nástupem do ministerské funkce. Prostý občan jim schvaluje, že jsou zdvořilí a ohleduplní, Podle našeho komentátora však by měli sršet odporem, nenávistí, nepřijímat jeho názory, stát na názorech svých, a to kritických a opačných.

A tak se občan ptá: Ministři mají v osobnosti pana prezidenta vidět nepřítele? A proti nejvyššímu ústavnímu činiteli mají nepřátelsky vystupovat? Jaké je postavení naší vlády? Může nám pan komentátor říci, kde jsme a kam směřujeme? To ani mezi prezidentem a vládou nemá existovat souhlas, vzájemnost, podpora a spolupráce?